Me too, (ne)feminismus a české ženy nejen v byznysu. Bojí se nás muži?

Je to ošoupané téma. Přesto mě znovu překvapilo v praxi, kdy přišel klient muž, kterému se líbila žena kolegyně. On rozvedený, ona bez přítele, ideální situace pro sblížení. Ale ten přitažlivý, milý muž se nesblížil,

Ale ten přitažlivý, milý muž se nesblížil, měl obavu ženu oslovit a pozvat na rande, bál se, že by to bylo špatně pochopené jako "me too" nebo sexuální obtěžování na pracovišti. Nedokázal překročit hranici pracovního přátelství a je pořád sám. Nemá se kde seznámit a hledá ženu na seznamce. 
Není jediný, a tak přemýšlím, jak je to českými ženami?
Jsme prý krásné a nebráníme se nijak to ukazovat. Flirtovat. Nebráníme se nechat si podržet dveře a nechat zaplatit muže na schůzce večeři. Je to naopak dobrá vizitka pro muže, být galantní. 
Ale jak je to na pracovištích, kde mají často ženy i muži největší možnost se seznámit? 
Bojí se muži?
Jak to chodí u nás třeba v byznysu. Pětatřicetiletá svobodná žena flirtuje se svým nadřízeným, líbí se jí a její biologické hodiny se před nedávnem roztikaly. Hledá vztah už dlouho a kdyby to bylo s nadřízeným, bylo by to i výhodné zároveň. Líbí se jí a to je pro ni podstatné. Nasazuje úsměvy, sukýnky, výstřihy na "pracovní obědy" a už je tu první polibek i objetí. Ona je spokojená. On váhá. Je to přece jen podřízená a vztahy na pracovišti nejsou ve firmě vítány. Ale je to silnější než logika a rozum. Ani jeden se k ničemu nenutí. Ve firmě se to oba snaží tajit a tím je to ještě lákavější. Krásný románek na jaro a léto... Ale kolegové mají oči všude a on je vysoký manažer a nechce mít potíže, ani špatnou pověst. Firma si vztahy mezi zaměstnanci nepřeje. On má najednou pocit, že s ním flirtují i jiné ženy a častěji než dřív. Je hezký, mladý, perspektivní pro vztah vážný i nevážný. Kdo by neflirtoval?
A co udělá manažer? Využije situace a bude si brát jednu po druhé? Nebo vytvoří skutečný vztah s tou, která ho jasně chce i pro vážný vztah?
Milý a přitažlivý manažer uteče zpátky do své ulity. Do samoty. Žádný vztah riskovat nemůže. Ohrozilo by to jeho serióznost a postavení ve firmě. Je dál sám a hledá si přítelkyni na seznamkách. Me too naruby? 
Jsou české ženy jiné? Nemusí se jich muži bát?
Další žena pracuje jako online publicistka a má velké ambice posunout se dál. Na schůzky se šéfem své redakce se pečlivě chystá a upravuje. Oba pracují online bez kanceláře a firmy, a scházejí se, kde to jde. Probírají náměty a tipy na články. Třeba na lavičce v parku, kde mu ona položí ruku na ruku a... a pak i na koleno a čeká. Nic se neděje. Až když se ho snaží letmo políbit, odezva se dostaví a žena je spokojená. Oba jsou spokojení. Nic se přece neděje. Žena se posune na pozici, kterou chtěla mít a šéfredaktor se jí líbí. Prostě se dál scházejí. Necítí v tom problém. Ona má dítě a partnera, ale co očí nevidí. Žádné me too. Ani to naruby.
Dva muži spolumajitelé menší firmy si ženy vybírají nejen pode schopností. Hezké nebo vyzývavé mají často přednost a pokud vyberou pro nedostatek jiných možností ženy nepřitažlivé, často se s nimi brzy rozloučí. Ve zkušení době to není problém. Nedělají to úmyslně. Nějak se to tak často prostě “vyvrbí”. Nijak se tím netají a ženy jsou potěšené, že byly vybrány. I když jde jen o malé a nevýznamné pozice. Nic víc v tom není. Nikdo nikoho neznásilňuje ani neharaší. Jen mezi kolegy a kolegyněmi vznikají častěji sexuální a zamilované vztahy a firmě to zrovna nesvědčí. Antifeministické? Možná, ale nikdo si na nic nestěžuje. A ženy tam pracují rády. 
Vypadá to, že v Čechách feminismus řešíme zbytečně a stejně jen teoreticky. Vždy to tak vždy bylo a bude - přirozené. 
Vyjímky ale potvrzují pravidlo a čas od času se najde žena, která chce trend "me too" využít pro sebe a získat nějaké finance. Falešná obvinění mužů se opravdu objevují, ale jsou ojedinělá a vykonstruovaná, jde o akce typu: "majitel mě znásilnil/obtěžoval, vyhodil mého přítele a pokud mi nedá 500 tisíc/milión, půjdu na polici/dám ho k soudu”. To je jiné téma. 
České ženy nejsou Američanky a nemusíte se jich tolik bát, milí muži. Vědí, co chtějí a umějí využít příležitost. Ať už se to feministkám líbí nebo nelíbí. Vždy tomu tak bylo. Něco jako nabídka a poptávka. Ber nebo nech být.
Muži se ale bojí seznamovat na pracovištích, aby neměli potíže. A kde jinde tedy, když ve velkých (i menších) firmách tráví v práci celé dny..? Opravdu končí na seznamkách a facebooku, kde jim lovení (až obtěžování )žen vůbec nevadí..
Majitelé firem si instalují kamery, aby měli důkazy, že nikoho neznásilnili... Smutné.

Evropa šílí, aféry vyplouvají napovrch stále jako dravé ryby při lovu. U nás je český klid. Jen muži jsou čím dál víc obezřetní a bojí se, protože jeden nikdy neví, co se může stát. Neseznamují se v práci. Přesouvají se na FB a na seznamky. Není to škoda?

Je to nekorektní, je to nefeministické a vůbec nečekám velkou karmu. Chci jen sdílet co vidím a slyším ...