No...je to bezpochyby neskutečná hrůza pro celou rodinu. Jen to prostě nemusí být tak, jak tvrdíte...od psychoterapeutky mne takový veřejný šmahemodsudek překvapuje a budí moji ostražitost.

Před několika lety vlítlo dítě pod kola auta mojí spolužačce. Jela pomalu, kluci prostě běželi, nestihla zabrzdit. Kluk byl zraněný, chvilku to bylo "o nervy", spolužačka seděla před JIP společně s rodiči toho kluka...dobře to dopadlo.

...a pak se zhroutila spolužačka. Společně s psychikou selhalo tělo, dávala se dohromady víc než rok, mimo jiné s podporou psychologa.

Tak by mne zajímalo, co byste řekla člověku, který by o takovou pomoc požádal Vás. Že je vrah?

Já chápu a vím, že máte své osobní problémy, které se si zde takto kompenzujete, ale pro vás mnohem lepší ( a všechny ostatní kolem vás jistě také).Kdybyste se namísto snahy někoho urazit a podivně hodnotit, zabývala svou vlastní osobou -vždyť máte plno možností a už jednou jsem vám kolegu nabízela. Tady není platforma pro psychoterapii a pomoc. Pokud pomoc nehledáte, nepokračujte, prosím ve vašich útocích.

Je to smutná událost, pro rodinu chlapce, ale věřte mi, že pokud ten řidič není parchant, je to stejné trauma i pro něj. Mám blízkého přítele, který způsobil ve velmi obtížné dopravní situaci nehodu a bylo a je to pro něj i po těch letech velmi bolestivá záležitost. Proto nebuďte tak přísná v obecném používání slov vrah. Na cestě se může stát komukoliv cokoliv.

Některé parametry, týkající se brzdných drah, jsem uvedl níže, pro jistotu ještě odkaz

http://www.policie.cz/clanek/uzemni-odbor-trutnov-dopravni-inspektorat-rychlost.aspx

Okolnosti onoho tragického případu neznám. Jen upozorňuji, že i při malé rychlost vozidla (při 50km/hod je brzdná dráha 14 m), pokud chodec vstoupí do dráhy v okamžiku, kdy je vůz blízko, je střet nevyhnutelný. Tzn, i při předepsané rychlosti, pokud by chodec vstoupil na přechod, od něhož vůz bude např. 10m, není šance vůz zastavit.

Tím, že byla uzákoněna přednost chodců, se naopak z počátku zvýšil počet nehod, protože si chodci neuvědomovali, že vůz na krátkou vzdálenost už nejde ubrzdit.

Je-li při přecházení větší příčinou nehod neukázněnost chodců nebo řidičů, nevím, jistě existují statistiky.

Když se ve městě blížím vozem k přechodu, vždy trnu hrůzou, aby mi tam někdo neskočil na poslední chvíli.

Ano, Pavle. 100% souhlas.

Máme za zahradou stezku se značkou pro kola a chodce. Většinou tam jezdí děti na různých přibližovadlech, cyklisté a my pejskaři. Měla by to býti oáza klidu, která rodičům, jejichž děti tam řádí, nepřidává vrásky, protože věří, že jsou v bezpečí.

Bohužel se vždy najde řidič, který místo použití hlavní cesty, která jde souběžně na druhá straně domků se pustí na tuto zakázanou. Dělá-li někdo něco zakázaného, tak to dělá rychle, tedy i v tomto případě přitlačí na plyn.

Zahrozíte, zaťukáte na čelo, nemáte šanci ho zastavit, upozorníte na to, ale to je vše, co můžete udělat.

A tak to začíná, žádný velký prohřešek, nic se přece nestalo a najednou je tu vyhaslý, lidský život.

Proc tam nedate zavoru a na obou koncich?

Krmím celý rok vrabčáky. Dennodenně jim házíme krmení z okna na trávník. Jsou mezi nimi neskutečně opatrní, kteří čekají až zavřu okno a při zobání neustále koukají po obloze a kolem sebe. Jsou však mezi nimi i tací, kteří slétnou na první hozené sousto a nevadí jim, že kolem přistávají další kousky. Takoví se při jídle moc nerozhlížejí a když k nám zavítá ostříž nebo krahulík tak z nich najdu pár peří. To samé platí pro všechnu zvěř. Neopatrní dlouho nežijí.

U nás v Praze vrabčáky nevidět. A přitom jich před 60 lety byly "mraky".

K tomu není co dodat. Pro toho chlapcea pro jeho rodiče je to čin rovnající se vraždě, - pro toho řidiče je tragedie, s kterou se bude dlouho vyrovnávat. Těch motorových vozidel je příliš mnoho, jednostopých i dvojstopých - zabíjejí lidi... Je to velmi smutné, ale příznačné pro tuto dobu.

Nemyslím si, že je přímá úměra mezi množstvím vozidel a množstvím úmrtí na silnicích.

Rodiče kupovali naše první auto Š1000MB v létě roku 1969 a já byl jediný řidič v rodině. Ale aut bylo tehdy málo a naše rodina byla výjimkou. A počet mrtvých na silnicích byl tehdy vyšší, než 1000 (pro celé Československo).

Pokud by tedy platila přímá úměra počtu mrtvých k počtu vozidel, muselo by být ročně několik tisíc obětí a pokud vím, tak to číslo je asi 850.

Samozřejmě to je tragédie, ale míra zavinění musí být ještě určena. Ani chodec nemá na přechodu absolutní přednost a musí zachovávat základní opatrnost.

Já po Praze jezdím od roku 1969, tedy padesátým rokem, a často se divím, že těch zraněných a mrtvých není víc. Ale, v některém okamžiku se ty nešťastné faktory sečtou a dojde k tragédii.

Zase jedna z Velkých tragédií řidič co říkáte že byl vrah třeba ani vrah nebyl ,jenom třeba nedával pozor, nebo se mu udělalo zle, nebo ho oslnilo slunce, nebo ten kluk skočil pod kola. Těch věcí , těch nebo ,je tam plno.Každopádně platí že i když jste na přechodu pořád vstupujete na silnici kde jezdí auta a musíte se dívat pokud nějaké nejede.

Zase hledáte výmluvy pro řidiče, jak se z toho má vykroutit. Já bych řekl, že třeba telefonoval. Papíry by se měly brát ihned a napořád, jinak se situace nezlepší.