Proč chtějí zůstat v pokojíku uzavření před světem? Luciánové a Xénie.
Přibývá teenagerů, kteří nechtějí opouštět své domovy a pokoje. S okolím komunikují málo, většinou online nebo vůbec. Rodina si pomalu a postupně zvyká a přijímá to, že ten jejich Lucián/Xénie jsou asi jiní a nemůžou chodit do školy a ani nikam jinam. Není těžké najít psychologa nebo psychiatra, který Luciánovi nebo Xénii dají nálepku/diagnózu a rodiče to mají potvzeno.
Aha, tak je to nemoc, porucha, deprese nebo sociální fobie - na názvu a pojetí už nesejde. Dospívající je "pochopený" - ne, nemůže vycházet ven a školu vystuduje individuálně bez fyzické návštěvy. Psycholog to pojistí svým doporučením.
Proč Luciánové a Xénie nechtějí vycházet do světa? Proč se zavírají doma? Měla jsem několik takových Luciánů a Xénií ve své praxi. Oni nevěděli, proč se chtějí uzavřít doma. Nebylo jim mezi lidmi dobře. Tak to cítili. Nebylo jim dobře ve škole ani s vrstevníky. Nebylo jim dobře venku. Jen doma se cítili v bezpečí.
A tak studovali online, jak to šlo. A ono to kupodivu (nebo bohužel) šlo. Po škole začali pracovat online a z domova neměli už vůbec důvod vycházet. Procházka, výlet ani dovolená je nelákaly. Seznámení hledali samozřejmě jen online. A psali si a psali a dál ven nevycházeli.
Rodiče doufali, že se jejich Lucián/ Xénie za čas dají "dohromady" a opustí rodičovský byt/dům a svůj uzavřený svět. Ale oni ho opustit nechtěli. Bylo jim tam dobře, nemuseli se s nikým konfrontovat a stresovat a žili si svým životem. Odtržení. Bez radosti. Bez stresu.
Pro mnoho lidí opravdu málo pochopitelné - být stále doma a nechodit ven? Nezažívat úžasné dovolené a masové cestování? Nemít kamarády? Jak to můžou vydržet jen sami se sebou?
Já je asi trochu chápu. Jen trochu. Protože často je náš život ve světě osamělý i s cestováním nebo partnery. A má na nás podivné nároky - třeba být být "in", krásný, úspěšný, "vystajlovaný", bez vrásek a nedokonalostí, a pokud by nějaká byla - šup na estetickou kliniku - a předělat. Oči, nosy, pusy. Zuby nedokonalé nově naimplantovat. Skoro povinně být sebevědomí a nosit dobré značky. Studovat gymnázia a prestižní školy. Žít svůj dokonalý život. A ten, kdo to nechce, je divný.Zavře se pak třeba v pokoji/domě a žije si svůj život bez okolního světa a jeho podivných nároků. A to je už jen malý krok k životu online a neprodyšnému zavření dveří pokoje/domu.
Je to na nás, jak děti převedeme v teenagery a jakou si pak oni zvolí cestu. Nemusí podléhat tomu, s čím nesouhlasí. Luciánové a Xénie, kteří se světem nechtějí nic mít, ale přibývají a stávají se z nich dospělí. Nejsou už zvyklí na život. Na to jít ven a žít. Zůstávají doma napořád. A protože jsou na to diagnózy, dostávají i invalidní důchody. Proč by chodili do světa, který se jim nelíbí a už ho ani nepotřebují. Vše jde online. V Japonsku a Jižní Korei je jich opravdu hodně, mají na to dokonce už i speciální pojmenování - Hikikomori. U nás je to zatím ještě tak tak dobré.
Moc ráda bych vzala všechny Luciány a Xénie za ruku a ukázala jim, že to jde. Nepřijímat trendy a žít jinak. A chodit v pohodě ven. Je nás takových jiných přece mnohem víc. Moc jim to přeju, aby mohli utéct jinam než do svých pokojů.
Johana Kroupová
Hledám dobrého blogera. Ozve se mi?
Ráda píšu a kromě povídek a článků do online novin, jsem zkusila i blog iDnes. Nevěděla jsem, do čeho vlastně vstupuju. Karma. Politika. Politika. Karma. Ale znám znám plno dobrých blogerů a spisovatelů v jednom. Kde tedy jsou?
Johana Kroupová
Smazaný blog - “Requiem za zabitého chlapce” Smrt cestou ze školy a dojdou naše děti domů?
Znovu vkládám poupravený blog. Nejsem tak zapomnětlivá, abych ho vkládala dvakrát, ale smazali mi ho, protože jsem použila jsem slovo vrah.., to se nesmí ani obecně...
Johana Kroupová
Requiem za zabitého chlapce. Smrt cestou ze školy ve 14.45
Své děti od mala poučujeme a vychováváme, jak se mají chovat. Učíme je chodit přes silnici - že se mají rozhlédnout a chodit jen po přechodu. A věříme, že pak budou v bezpečí. Nebudou.
Johana Kroupová
Ruská propaganda a neinformovanost lidí na FB. Ráno jsem se zděsila.
Jsem moc smutná i šokovaná, jak se na FB ruská propaganda pevně uchytila. Číst dobré noviny a zpravodajství je pro hodně lidí náročné, takže informace získávají z FB, kde ruská propaganda pracuje dobře. Na plné obrátky.
Johana Kroupová
Me too, (ne)feminismus a české ženy nejen v byznysu. Bojí se nás muži?
Je to ošoupané téma. Přesto mě znovu překvapilo v praxi, kdy přišel klient muž, kterému se líbila žena kolegyně. On rozvedený, ona bez přítele, ideální situace pro sblížení. Ale ten přitažlivý, milý muž se nesblížil,
Johana Kroupová
Je psaní blogů riskantní záležitost? Falešní klienti, pomsta a jiné věci.
Jsem "píšící" psychoterapeutka. Píšu blogy a články na veřejných webech, dostávám nabídky od redakcí na psaní různých článků, proč ne, koho by to netěšilo? Je to můj koníček.
Johana Kroupová
Dám si padáka a vyhodím se z práce. Změním identitu a třeba zmizím...
Ten dubnový den jsem se rozhodla. Možná za to mohlo i sotva probuzené jaro, které se konečně vykopalo z postele, možná naše cesty necesty, pozorování lidí a ubíhajícího života, který se vinul asi jako když autobus jezdí po mnoha
Johana Kroupová
FB jako agent? Lidé se ho začínají bát.
Na FB jsem si zvykli. Prý nás spojuje (řiká Zuckerberg) a někdy je dobrý prostředek pro lidi, kteří pracují sami, jsou nemocní, mají daleko přátele nebo jsou hodně sami. A potřebují si s někým popovídat. Náhražka sociální terapie.
Johana Kroupová
Proč mizí Velikonoce v Čechách? Ovlivní i je "MeToo"?
Je Boží hod velikonoční. Hezký křesťanský i předkřesťanský svátek jara. V Evropě se rodiny scházejí a společně navštěvují kostely, nikdo není, pokud to jde, sám.
Johana Kroupová
Špinavá doktorka, gynekologie a zbabělý útěk. (Ožehavé téma z praxe zdravotnictví)
Ženy nechodí rády na gynekologii a většinou jsou gynekologové muži, což opravdu velmi "příjemná" představa, až tak, že raději někdy ani na prohlídku nejdeme. Vybrala jsem si tedy ženu.
Johana Kroupová
Velikonoce, supermarkety a rodina.
Dnes je zelený čtvrtek, den, kdy Jidáš zradil Ježíše polibkem. Měla jsem špatný den, opravdu škaredá středa a večer před zeleným čtvrtkem to odnesl velikonoční beránek, protože jsem ho polovinu požrala. To se nemá.
Johana Kroupová
Nevěra přes messenger. Odplata je sladká.
Dnešní sezení je opět velmi podobné tomu nedávnému, jen v jiném obsazení osob. Žárlivost přes kopírák nebo přes ctrl C a ctrl V. Paní XY přichází na sezení velice ztrápená a během vyprávění smáčí několik kapesníčků.
Johana Kroupová
Knihy útočí. Horor v knihkupectví.
Vcházím do knihkupectví a už se mi podlamují nohy jako drogově závislému, který nesehnal svou dávku. Potřebuju nutně knížku! A tuším prohru. Srdce buší a v hlavě víří myšlenka - že zase nebude co vybrat.
Johana Kroupová
Nedesignově. Zmizel mi klient
Moc ráda jsem se jednoho dne vykašlala na všechnu světskou marnost a marnivost obou pohlaví, na korektnost a designový svět všeho. Začala jsem úplně jinak. Čistě.
Johana Kroupová
Trochu i hodně jiní rodiče
Běžné ráno. Nadávky, opakování vět do nekonečna. Únava. Bezmoc. Křik a nadávky pokračující i venku před domem. Nikdo nepochopí proč. Sousedé si myslí bůhvíco. Autismus se věkem nelepší. Ani jeho lehčí forma Aspergerův syndrom.
- Počet článků 16
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 2169x