Pokazila jsem tradici. Moc se na velikonoce vždycky těším a skoro vždycky je pak trávím sama s manželem. Není zájem, nejsou lidi a mizí rodinné oslavy a setkávání. Děti nechodí na pomlázku, nedostávají krásná malovaná vajíčka a čokoládu a možná vyšupou maximálně doma sestru nebo mamku nebo fenku.
Ani můj syn teenager nechodí do kostela, i když je pokřtěný stejně jako já. Tradice se proměňují, ale v co vlastně? Supermarkety jsou obložené čokovajíčky, beránky a zajíčky už měsíce předem. K někomu chodí v pondělí zajíček a dává dárky jako v Anglii a Americe. Takový jarní Santa Klaus... Poznáme to, že se i Velikonoce stávají konzumem? Dumám s kusem beránku v puse..., jídlo a pití a pití a jídlo... A já začala už ve středu, protože - no prostě byl blbý den a beránek tak krásně voněl. Upeču nového. Navštívím známé, sejdu se s rodinou, slibuji si. Známí ale něco mají, jedou na chalupu jako každý druhý a rodiče o nás zrovna nestojí. Je mi smutno, že nás tradice pomalu nebo rychle opustí úplně a co zbyde pak?
Nenechám si je vzít, ani tady v Čechách, kde se jim zrovna skvěle nedaří. Takže jak to bude?
Dnes budu trochu smutná, protože je den zrady. Zelený čtvrtek.. Vždyť kdo ji nezažil? Připiju si douškem červeného (krev Kristova) a ukrojím kousek chleba (jako i má babička to dělávala) jako tělo Kristovo. V pátek budu mít divný pocit, že Ježíše ukřižují a půjdu si posedět do jakéhokoli kostela, na který narazím. V sobotu bude zase takové hodně bílé ticho - bílá sobota - zvony odletěly do Říma a všude je jen klid a ticho. Bez zpěvu a hraní. Půjdu na procházku a budu mít zvláštní pocit, že něco chybí. Davy turistů tichu sice nedají minimální šanci, ale uvnitř - tam můžeme mít cokoli. I ticho.
V neděli bych se ráda probudila do jarního slunce oživení a nového života. Bylo by příjemné jít někam do přírody s rodinou nebo přáteli a pak si dát velikonoční oběd. Jako konec půstu a vrchol velikonoc. Jo, tradice. Půst jsem nedržela, beránka požrala, z rodiny zbydeme jen dva a přátelé se budou pokoušet grilovat v nejarní zimě.
Beránka už nedojím. Trochu se stydím, zrovna se chystám psát o tradicích a... neudržím se.. hned zítra ho nahradím a už si nikdy nekousnu dřív a beránka nepožeru. Slibuju.
V pondělí se nechám vyšupat a manželovi dám namalované vajíčko. Manžel vyšupe naši kočku (opravdu jen symbolicky) a mě a kočku vyšupe syn teenager, pokud bude doma.
Je škoda nechat tradice mizet, nic jiného po babičkách a prababičkách nemáme. Nenechte supermarkety a nás samotné, aby je požrali jako já chudáka beránka.
Rodina, jaro, vajíčka, křesťanské svátky s pohanskými - v jednom barevném velikonočním věnci. A ten si dnes pověsím na dveře. Slavíme vánoce a nakupujeme dárky jako šílení.. Jarní svátky si s nimi vůbec nezadají - být s rodinou, nikdo sám, s láskou a nadějí na obnovený život. Nevzdám to.
Velikonoce, supermarkety a rodina.
Další články blogera
Tato rubrika neobsahuje žádné články...
Další články z rubriky Společnost
Tomáš Vodvářka
Velký pátek jako příležitost
Už několik let je v "portfoliu" státních svátků i Velký pátek, který by mohl být vhodnou příležitostí k uvědomění si tzv. evropských hodnot, s nimiž se poslední léta mediálně žongluje.
Filip Vracovský
Jak to vypadá Mordor ( Rusko ) už nám klepe na dveře ?
Krátká předsváteční úvaha ... Taky vás některé uklidňující zprávy spíš rozruší ? Račte vstoupit .....
Michael Laitman
Odhalení tajemství Knihy života
Jeden mudrc kdysi řekl: „Člověk musí získat jak vědomosti, tak moudrost.“ Na otázku, jaký je mezi nimi rozdíl, odpověděl: „Vědomosti se získávají čtením knih, moudrost se získává čtením knihy, kterou jsi ty sám.“
Tadeáš Firla
KSČM a Jan Ámos Komenský
Myslím, že politické, nebo náboženské symboly mají veliký význam a pro některé lidí hodně znamenají. Dnes jsem si všiml dvou. Vedle sebe ve skříňce - logo KSČM a portrét Jana Ámose Komenského. Je to změna mysli, nebo pouhá fraška?
Václav Kunft
Krásná česká královna Viola Těšínská.
O Viole Těšínské je zoufale málo písemných zmínek. Není divu, nebyla příliš významná a manželkou panovníka byla pouze rok. O to víc může pracovat fantazie.
Počet článků 16 | Celková karma 0.00 | Průměrná čtenost 2128 |
Johana Kroupová - bloggerka, psychoterapeutka, spisovatelka a publicistka. V roce 2017 jsem založila povídkový e-book Anglická promenáda na webu www.textyjohana.cz. Žiji v Praze, mám syna, kocoury a manžela. Již od roku 2002 pracuji jako privátní psychoterapeut a psycholog, více na www.psychoterapie-blog.cz.