Nevěra přes messenger. Odplata je sladká.

Dnešní sezení je opět velmi podobné tomu nedávnému, jen v jiném obsazení osob. Žárlivost přes kopírák nebo přes ctrl C a ctrl V. Paní XY přichází na sezení velice ztrápená a během vyprávění smáčí několik kapesníčků.

Vypadá na indikaci pro antidepresiva. Nespí. Špatně se soustředí v práci, doma ji nic nebaví a v hlavě - pořád stejná myšlenka. PROČ??
Nejistota se spojuje s úzkostí jako dvě kamarádky. Velmi věrné kamarádky, přestože jde o nevěru, nebo vlastně ne?
Znám to. Příběhy jsou si podobné a přibývají. Co s to s námi děje, když dokážeme v jedné posteli se svým přítelem messsengerovat s tím virtuálním? 
Ale začněme od začátku.
Paní XY usedá na terapeutické křeslo a začíná její příběh. Má přítele deset let a vše je v pořádku. Zdá se být. Mají syna, domek za Prahou, dobrou práci, žádné dluhy, koníčky i společné přátele - takový český sen. Paní si vezme kapesníček. Pořád to nemůže pochopit. V posteli jim to taky klape - nikdy by nevěřila, že... Nemusím se ptát, že co? Tuším. Přítel si už skoro rok píše a možná nejen píše s ženami na přes messenger. Ale jak! Poplakává paní XY. On jim píše "lásko moje, sluníčko, kytičko, myško bílá (jako mně na začátku), kočeno, dračice, líbám tvoje krásný tělo úplně všude, včera se mi o tobě zdálo" a tak podobně. A píše jim to i v tu dobu, kdy leží vedle mě, když jsme doma o víkendu i na společném výletě. KDYKOLI. Proč to dělá?? "Asi to nemá žádný racionální důvod "uklidňuji klientku", je mu 47 a potřebuje si dokázat, že ho ještě ženy chtějí, že je fakt dobrý, baví ho to. Je to lov."Paní XY to příliš neuklidní a po vysmrkání se a otření všech slz se jakoby omluvně přiznává. 
"To není všechno, on po nich žádá i intimní fotky a sám jim posílá svoje". 
"Taky svlečený"?
"Úplně".
Ach jo, teď musím paní XY uklidnit, přece nebude kvůli svému úchylovi brát léky.
Uklidňuju ji, že tohle muži na fejsbůku dělají, že jsou někým úplně jiným, že se utrhnou ze řetězu a vyvádí, ale nakonec jen slovy, psaním, ťukáním do mobilu, ale s těmi ženami se většinou neschází. Zůstává u toho ťukání do mobilu. Ale vím, že i tak to bolí a prý stejně jako nevěra. Ti, co píšou a flirtují, to za nevěru nepovažují, vždyť jsou to jen slova. Ale ta slova vytváří také realitu. Virtuální. A když po sexu s přítelkyní naťukáte messenger o kráse těla nebo duše jiné ženy jiné ženě, tak to prostě divné je a stejně jako nevěra to bolí. 
Psychologové se přou, jestli jde nebo nejde o nevěru, když je to realita tvořená jen slovy a obrázky - fotkami. Ale je to úplně fuk, na co přijdou. Bolí to. Ženy i muže. Nechápou, proč to partner a dělá a často to nechápe ani on sám. Když jsem se mohla s virtuálními nevěrníky bavit, často nevěděli. Proč to dělají? Chtěli mít pocit, že někoho mají, je to vzrušující, že je pěkná žena chce. A sami to úplně nechápali, proč to dělají. Žádný význam tomu nepřikládali.
Proto paní XY uklidňuji, že to je to dobrý a nevěra to vlastně není. A už vůbec ne fyzická. Slova snesou všechno, ale na realita je jiná...nevirtuální. Partner jí slíbil, že to dělat přestane. A to je hlavní, ne? Paní XY odchází uklidněná a o to jde. Bude lépe spát a antidepresiva pojídat třeba nebude nutné.
A jednou večer si paní XY sedne k fejsbůku, udělá si krásné selfíčko , naplní fejbůk krásnými fotkami, kde jí to sluší a píše si s milým FB přítelem. Dlouho. A druhý den. A další..už si píší denně i v posteli vedle spícího přítele. Teď může i tomu svému odpustit? Nevěrníkovi virtuálnímu? Může?